Technická definice
P-alkalita je měřením části alkalinity vody, která souvisí především s hydroxidovými (OH⁻) a uhličitanovými (CO₃²⁻) ionty, vyjádřené jako miligramy uhličitanu vápenatého (CaCO₃) na litr.
„P“ označuje tradiční koncový bod fenolftaleinu, který při titraci alkality nastává přibližně při pH 8,3. V tomto koncovém bodě byly neutralizovány hydroxidová alkalita a přibližně polovina uhličitanové alkality.
Na rozdíl od M-alkality, která představuje širší celkovou alkalitu vody, souvisí P-alkalita konkrétněji se složkami alkality přítomnými při vyšším pH.
Voda v topném systému může proto díky P-alkalitě poskytnout další informace o rovnováze uhličitanové a hydroxidové chemie, zejména pokud ji posuzujeme společně s M-alkalitou a pH.
Zjednodušená definice
P-alkalita měří tu část alkality vody, která souvisí s uhličitany a silně zásaditými látkami.
Pomáhá ukázat, jak je voda v systému chemicky vyvážená, zejména při vyšších hodnotách pH. Porovnání P-alkality s celkovou alkalitou může poskytnout užitečné informace o typu zásaditých látek přítomných ve vodě.
P-alkalita je užitečná, protože pomáhá lépe porozumět chemii alkalinity a pH v topném systému.
Abnormální nebo neočekávaný výsledek P-alkalinity může naznačovat:
Významné množství karbonátové alkality ve vodě v systému.
hydroxidové alkality, zejména pokud je pH relativně vysoké.
Změny chemického složení vody způsobené přípravky pro chemické ošetření.
Rozdíly mezi původní plnicí vodou a současnou vodou v systému.
Podmínky, které mohou zvyšovat riziko tvorby vodního kamene z uhličitanu vápenatého, pokud je přítomen také vápník.
Chemické složení vody, které se stalo nadměrně zásaditým.
Změny způsobené kontaminací, ošetřením systému nebo opakovaným napouštěním a doplňováním vody.
P-alkalita je obzvláště užitečná, pokud se vyhodnocuje společně s M-alkalitou. Vztah mezi těmito dvěma měřeními může pomoci určit, zda alkalita pochází převážně z hydrogenuhličitanů, uhličitanů nebo hydroxidů.
Je to důležité, protože tyto různé formy alkality se mohou v topném systému chovat odlišně a mohou ovlivňovat jak stabilitu pH, tak potenciál tvorby usazenin.
Pokud je přítomen vápník, zvýšené koncentrace uhličitanů mohou podporovat tvorbu usazenin uhličitanu vápenatého, zejména na površích vystavených vysokým teplotám, například ve výměnících tepla kotlů.
Velmi vysoká alkalita a pH mohou být také nežádoucí pro některé materiály systému, takže výsledek může pomoci určit chemické složení vody, které může vyžadovat další zkoumání.
P-alkalitu je proto třeba posuzovat spolu s parametry, jako jsou M-alkalita, pH, vápník, vodivost a koncentrace inhibitoru při hodnocení celkového chemického stavu vody v topném systému.
P-alkalita by se zpravidla neměla posuzovat samostatně a nízká nebo nulová hodnota P-alkality nemusí nutně znamenat problém.
Ve vodě, kde je alkalita přítomna převážně ve formě hydrogenuhličitanů, může být P-alkalita nulová, přestože voda má měřitelnou a zcela běžnou celkovou M-alkalitu.
Vztah mezi P-alkalitou a M-alkalitou je proto obecně výmluvnější než samotná hodnota P-alkality. Obě měření společně mohou pomoci určit převládající formy alkality ve vodě v systému.
Před rozhodnutím, zda je nutné přijmout nápravná opatření, je třeba výsledek interpretovat také v souvislosti s parametry pH, koncentrací vápníku, režimem úpravy vody, materiály systému a příslušnými pokyny pro kvalitu vody.
