Technická definice
Hořčík je měřením koncentrace rozpuštěných iontů hořčíku (Mg²⁺) přítomných ve vodě otopného systému, vyjádřené v miligramech na litr (mg/L).
Hořčík se přirozeně vyskytuje ve vodovodní vodě a spolu s vápníkem patří mezi hlavní příčiny tvrdosti vody. Jeho koncentrace závisí především na vlastnostech původní napouštěcí vody a místní geologii zdroje vody.
V otopném systému je hořčík důležitý, protože přispívá k celkové tvrdosti vody a může se podílet na tvorbě minerálních usazenin a vodního kamene, zejména v kombinaci s vhodnou alkalitou, pH a teplotou.
Zjednodušená definice
Hořčík je přirozeně se vyskytující minerál ve vodě a patří mezi hlavní minerály, které způsobují tvrdost vody.
Stejně jako vápník může přispívat k tvorbě vodního kamene a minerálních usazenin uvnitř otopného systému, zejména když se voda opakovaně zahřívá.
Hořčík je důležitý, protože přispívá k celkové tvrdosti a může tak ovlivnit celkový sklon vody v otopném systému k tvorbě vodního kamene.
Neobvyklý výsledek měření hořčíku může naznačovat:
Tvrdá plnicí voda s přirozeně zvýšeným obsahem hořčíku.
Zvýšená celková tvrdost vody.
Větší potenciál tvorby minerálních usazenin v systému.
Opakované doplňování systému čerstvou vodou z vodovodu.
Změny vody v systému po vypuštění, opětovném naplnění nebo údržbě.
Neúčinné použití demineralizované nebo jinak upravené plnicí vody, u níž se očekává nízký obsah minerálů.
Rozdíly mezi aktuální vodou v systému a původními vlastnostmi plnicí vody.
Ačkoli je vápník obecně hlavním minerálem souvisejícím s tvorbou vodního kamene v topných systémech, k tvorbě usazenin může přispívat také hořčík a je třeba jej zohlednit při posuzování celkové tvrdosti a obsahu minerálů ve vodě.
Usazování minerálů může přispívat k:
Snížená účinnost přenosu tepla.
Omezený průtok úzkými vodními cestami.
Usazeniny na výměnících tepla a dalších horkých površích.
Zvýšená hlučnost kotle nebo systému.
Snížený výkon zařízení.
Zvýšená spotřeba energie.
Předčasné problémy se součástmi v místech, kde se usazeniny výrazně nahromadily.
Hořčík může také poskytnout užitečné diagnostické informace při porovnání s parametry vápník a celková tvrdost. Tyto parametry společně pomáhají získat jasnější představu o minerálním složení vody v systému a o tom, zda od naplnění systému došlo k nějakým změnám.
Při posuzování pravděpodobnosti tvorby vodního kamene a celkového stavu vody v systému je proto třeba hořčík posuzovat společně s parametry, jako jsou vápník, celková tvrdost, M-alkalita, pH a vodivost.
Hořčík by se obvykle neměl posuzovat samostatně. Vysoká koncentrace hořčíku automaticky neznamená, že se tvoří vodní kámen, protože usazování minerálů závisí na několika vzájemně působících faktorech, včetně teploty, pH, alkality a přítomnosti dalších minerálů způsobujících tvrdost vody.
Je také důležité rozlišovat mezi hořčíkem a celkovou tvrdostí. Hořčík udává konkrétně koncentraci iontů hořčíku, zatímco celková tvrdost představuje souhrnný podíl hořčíku, vápníku a dalších vícemocných iontů, vyjádřený jako ekvivalent uhličitanu vápenatého.
Očekávaná hladina hořčíku se bude výrazně lišit v závislosti na zdroji plnicí vody. Systémy naplněné přirozeně tvrdou vodou z vodovodu mohou obsahovat značné množství hořčíku, zatímco u systémů naplněných demineralizovanou vodou se běžně očekává mnohem nižší hladina.
