Technická definice
Křemičitany vyjadřují koncentraci rozpuštěných sloučenin obsahujících křemík, které jsou ve vodě obvykle přítomné ve formě rozpustných křemičitanů, a udávají se v miligramech na litr (mg/L).
Křemičitany se mohou přirozeně vyskytovat ve vodovodní vodě v důsledku jejího kontaktu s minerály a horninami, ale do topného systému se mohou dostat také prostřednictvím chemikálií pro úpravu vody, inhibitorů koroze nebo některých čisticích prostředků.
V uzavřených topných systémech mohou být křemičitany součástí některých přípravků proti korozi, kde mohou pomáhat vytvářet ochrannou vrstvu na kovových površích. Pokud jsou však přítomné v nadměrné koncentraci nebo za nevhodných podmínek chemického složení vody, mohou také přispívat ke vzniku usazenin nebo sraženin v systému.
Zjednodušená definice
Křemičitany jsou přirozeně se vyskytující minerální sloučeniny, které mohou být obsaženy také v některých chemikáliích pro úpravu topného systému.
Ve správném množství mohou pomáhat chránit kovové povrchy před korozí, ale neobvykle vysoké hodnoty mohou poukazovat na nadměrné chemické ošetření, kontaminaci nebo podmínky, které mohou vést ke vzniku usazenin uvnitř topného systému.
Křemičitany jsou důležité, protože jejich přítomnost může poskytnout užitečné informace o původní plnicí vodě i použité chemické úpravě topného systému.
Neobvyklý nebo zvýšený výsledek měření křemičitanů může poukazovat na:
Přirozeně vysoký obsah silikátů v původní vodovodní nebo plnicí vodě.
Přítomnost inhibitoru koroze obsahujícího silikáty.
Nadměrné dávkování přípravku na úpravu obsahujícího silikáty.
Zbytky čisticích nebo ošetřovacích chemikálií, které zůstaly v systému.
Kontaminace z jiného zdroje vody nebo chemikálií.
Změny vody v systému po doplnění, úpravě nebo údržbě.
Podmínky, které mohou podporovat tvorbu usazenin obsahujících silikáty.
Pokud jsou silikáty záměrně obsaženy ve složení inhibitoru, mohou pomáhat chránit kovové povrchy tím, že přispívají k vytvoření tenkého ochranného filmu, který omezuje přímý kontakt kovu s cirkulující vodou.
Chemické vlastnosti silikátů však výrazně ovlivňují faktory, jako jsou pH, teplota, koncentrace a přítomnost dalších rozpuštěných minerálů. Za nevhodných podmínek se mohou silikáty hůře rozpouštět a vytvářet usazeniny.
Nadměrné nebo nestabilní koncentrace silikátů proto mohou přispívat k:
Usazeniny na teplosměnných plochách.
Zanášení výměníků tepla.
Omezený průtok úzkými kanály.
Usazeniny ve ventilech a dalších malých součástech.
Snížená účinnost přenosu tepla.
Nežádoucí interakce s dalšími chemikáliemi pro úpravu vody.
Zákal nebo částice ve vodě v systému, kde dochází ke srážení.
Testování křemičitanů může být také užitečné pro diagnostiku, pokud není jistá historie úpravy vody. Výrazně vyšší koncentrace křemičitanů ve vodě v systému než v původní plnicí vodě může naznačovat, že byl přidán chemický přípravek obsahující křemičitany.
Křemičitany by proto měly být posuzovány společně s parametry, jako jsou pH, vodivost, nerozpuštěné látky, sodík, molybdenan a další ukazatele související s úpravou vody při hodnocení stavu vody v topném systému a historie její úpravy.
Křemičitany by se obvykle neměly posuzovat samostatně. Jejich význam závisí především na zdroji křemičitanů a chemii úpravy vody použité v systému.
Měřitelná koncentrace silikátů nemusí automaticky znamenat problém. Určité množství silikátů se může přirozeně vyskytovat ve vstupní vodě, zatímco některé přípravky s inhibitory koroze mohou silikáty záměrně přidávat jako součást své ochranné chemie.
Stejně tak vysoká koncentrace silikátů nemusí nutně znamenat, že se právě tvoří usazeniny. Pravděpodobnost srážení nebo usazování závisí na několika vzájemně se ovlivňujících faktorech, včetně pH, teploty, celkové koncentrace, tvrdosti vody a dalších chemikálií používaných k úpravě vody.
Proto je obzvlášť užitečné porovnat výsledek analýzy vody v systému s původní hladinou silikátů v plnicí vodě, předchozími laboratorními výsledky a použitým známým inhibitorem nebo přípravkem na úpravu vody.
